Hawaii

17. ledna 2019

Paddleboarding vzniknul na Hawaii. Po roce na moři a řekách tedy logicky přišel čas otestovat i tuto legendární destinaci. A tak pročítám statistiky a počítám. Dvě napadnutí žralokem za rok děleno počtem návštěvníků. Vychází mi stejná pravděpodobnost, jako že se mnou spadne letadlo. Takže vlastně fajn. Letenky i paddleboard už jsou připravené. Teď se ještě naučit nezakoktat: "Kauai, Waiahuakua, Haleakala, Kauapea..." Aloha! Už aby byl srpen.


Orcas expedition

13. ledna 2019

Johnstone Strait je 110 km dlouhý průliv mezi Vancouver Island a British Columbia v Kanadě. A také místo s největší koncentrací kosatek, které tudy proplouvají za potravou. Zkusíme je v létě na sea kajacích navštívit. Pokud nás přivítají, bude to další velký splněný kajakářský sen. Tohle se tam děje...


Začínáme odpočítávat

11. ledna 2019

Další přírodovědná expedice do národních parků Ameriky pro 15 leté kluky a holky... Ano, nejsme normální. V českém školství totiž nejde být normální. A tak proto nebo navzdory máme naplánováno, domluveno a potvrzeno. Srpen 2020 a tři týdny v divočině a krásné přírodě. Lepší než všechny hodiny přírodopisu dohromady.  


Olík a pejsek DJ

19. prosince 2018

Žáci si na Instagramu odhlasovali, že by nové učebně Informatiky slušelo na zdi nějaké graffiti. Co se s tím dá dělat? Čekat až to udělá nějaký anonymní kreslíř na tajňačku a pak mu dát za pomalovanou zeď třídní důtku? Ne ne. Jdu koupit náčiní. A vzpomínám na všechna skvělá graffity v Brushwicku a na Venice Beach. Velká škola contemporary art... Graffiti asi OK, koukněte do videa. Nejvíc mě ale těší ta vzájemná interakce a pohodové vztahy. Vždycky se mi učilo dobře. Teď ale ještě líp. Vzájemná spřízněnost. Respekt. Oboustranný. Mám prostě fajn žáky.  


Instagram

30. listopadu 2018

Před dvěma měsíci to pro mě byla jen zajímavá sociální sonda. Jak to funguje? Budu si umět držet odstup? Získat pozornost? Je to vážně jiné než FB? Chci získávat odezvu na konkrétní fotky? Dá mi to něco nového? Nepřijdu o něco starého? Atd. atd. Teď už vím. A odpovědí na všechny ty otázky je: “Zůstávám!”  


Filmy na webu

5. listopadu 2018

Zrušili mi účty na Youtube a Vimeu, kde byly všechny filmové dokumenty z expedic a dalších akcí. Autorská práva k hudbě... Takže postupně předělávám a přesouvám vše přímo sem na svůj web. Začal jsem, jak jinak, mým nejoblíbenějším dokumentem z expedice na Ama Dablam. Další budou následovat.


Když je malá změna velkým zážitkem

11. října 2018

1800 žáků… To je součet všech dosavadních účastníků kurzů Outdoor teamu do letošního podzimu. Recept na úspěšný kurz tedy nejspíš už docela známe. Přesto se snažíme, aby každý výjezd byl vždycky trochu jiný. Možná to tak děláme hlavně kvůli sobě. Aby to nás, influencery :-), pokaždé bavilo stejně jako děti. Protože, když to baví instruktory, rychle se ta nákaza přenáší dál. Letošní malá změna byla jednoznačně velkým objevem a nezapomenutelným zážitkem. O co šlo, najdete zhruba od fotky č. 107 ve Fotogalerii.


Z pobytu v ráji

28. září 2018

Z pobytu v ráji na Venice Beach a v Beverly je první série fotek z letošního On the longboard - on the paddleboard tripu po USA. A zároveň je i připomínkou jednoho z největších letních zážitků - sdílených elektrokoloběžek. Byly opravdu na každém rohu a nejen v Santa Monice, Venice a Beverly, ale i v dalších amerických městech. Bavilo mě to. Fungující, ekologické, rychlé. Jeden z největších startupů historie. Za poslední rok proměnil dopravu v mnohých amerických městech k nepoznání. A ode dneška vše startuje i v Praze. Tak hodně štěstí. Pokračování fotek už bude z přírody. A taky z paddleboardu na Coloradu a kola v San Franciscu.


Kamarádi ve Vegas

10. září 2018

Vím, že dlužím fotky z USA. Ještě chvilku, prosím. Zatím aspoň příhoda z Las Vegas, která mě jako přímého svědka pobavila. Přišli dva borci k ruletě. První dal 100 $ na červenou, druhý 100 $ na černou. Výhru 200 $ si pak kamarádsky rozdělili na půl a spokojeně odešli. Šťastný večer v kasinu... Teda pokud nepadne nula.


On the board

29. července 2018

I dlouhá cesta začíná jediným krokem. A tím bylo rozhodnutí: "Letos sám." Senzory jsou citlivější a člověk vnímá, co by obklopen kamarády přehlédl. I když vím, že sdílené dobrodružství a radost bývají dvojnásobné a že už po týdnu mi někdo poblíž bude chybět. Pozítří jdu znovu pootočit glóbusem na druhou polokouli. Mám ji rád. A výjimečně místo maček nebo kajaku letos balím věci na longboard a paddleboard. Za měsíc zpět. Ahoj.


Nejrychlejších čtrnáct dní

24. června 2018

Myslím, že hodnocení dětí "nejrychlejších čtrnáct dní" je dobrým důkazem, že právě skončený cyklokurz na Korsice byl opravdu "nejvíc nejlepší". Sešlo se to skvěle. Děti, dospělí, nálada a pohoda i na těch nejdelších etapách. Opravdu jeden z nejlepších zájezdů Outdoor teamu za poslední roky. Díky všem zúčastněným. Fotky jsou od dneška nově ve Fotogalerii.


Kde se zastavil čas

2. května 2018

Po jedenácté na stejném ostrově. Ptali se mě před odjezdem: „A není to pořád stejné?" „Ano. Ještě, že je." Proto tam jezdíme. Stále existují místa, i na mapě Evropy, kde se zastavil čas. Vše vystihuje komentář kamarádů z jedné CK: Kvůli rezervacím kempů na Korsice musíme v kanceláři každoročně zprovozňovat starobylý fax. V 21. století.


Istanbulský vlog

22. dubna 2018

Středa 28. 3. Před čtyřmi hodinami jsem ještě učil v Praze. Teď sedím na lodi uprostřed Bosporu. Všechno se nějak zrychluje... Dřív jsme čtyři hodiny jezdili z Prahy do Špindlu. Dnes jsem za tu dobu v rozbouřených vodách Marmanského moře. Velikonoce v Istanbulu. Skvělý nápad. Původně jsem nechtěl filmovat. Nakonec ale přibaluji kameru a točím tento vlog. Proč? Vlastně hlavně pro sebe. Chci zkusit zaznamenat tu náladu, pocity, atmosféru. Jedu sám, což je vždycky trochu jiné. A tenhle vlog je opravdu čistě soukromé cvičení. Prostě dělám si radost a testuji, jestli kameru vezmu i na další cesty. Vypadá to, že určitě.


Vážná hudba v hipies obalu

14. dubna 2018

Měl jsem tu radost vytvářet grafický design obalu hudebního CD. Zita Petrak a její klavírní album vycházející v Torontu. Vše začalo přáním umělkyně: Na obalu potemnělá ulice s autorkou u klavíru, který stojí na deštěm lesknoucí se dlažbě. A výsledek? Veselá hipies zeď, kterou jsem fotil ve městě grungee v Seattle. Myslím, že to vůbec nebyl krok špatným směrem. Vážná hudba ve veselém obalu. Poslední skladbu "Mima" mám nejraději. Pusťte si... "Streets I Know..." (na iTunes)


Mezi Asií a Evropou

4. dubna 2018

Dva dny nazpátek. Sedím sám uprostřed noci na břehu moře mezi Asií a Evropou. Na břehu mezi křesťanskou a muslimskou částí světa. Přisedají si ke mně dva asi 25letí mužové. Neumí ani slovo anglicky. Opravdu ani slovo. Kurdové. Z Iránu. Nabízejí cigáro a chtějí si povídat. Nekouřím. Nabízím na oplátku zbytek whisky. Nepijou. Tušil jsem to, ale nešlo nenabídnout. Aspoň zvědavě přičichají. Pak skoro hodinu společně sedíme, pliveme do moře šlupky z piniových oříšků, kterých mají plné kapsy, a povídáme si. Ano, nerozumíme si jediné slovo. Přesto si rozumíme. Vyprávějí o válce, já o životě v Praze. Vyměňujeme si kontakty. Víme dobře, že si asi nikdy nezavoláme. Ale je to hezké gesto. Hezký poslední večer v Istanbulu. Hezké celé Velikonoce.

CESTOVAT

ZNAMENÁ
žít

V r. 2008 začala evoluce tohoto webu. Chtěl jsem umístit pod jednu střechu všechny své dosavadní cestovatelské stopy, které volně bloudily internetem. Google jich tehdy našel přes 900. Stačilo zadat Jan Vesták. Kolik jich je dnes, netuším.

I po letech ta původní ambice trvá. Chytit tu pavučinu podstatných i nepodstatných okamžiků mých cest, plánů, textů a fotek společným vláknem zde.

Je to otisk mého života. Odpověď na základní cestovatelské otázky "Kdo jsi, kam jdeš a odkud přicházíš." Kronika, kudy vedou moje cesty. A všech kamarádů, kteří se mnou cestují, lezou, jezdí na kajaku nebo na kole. Je fajn nebýt na cestách sám. Vážím si toho.

Za poslední roky navštívilo web kolem 50 000 ojedinělých návštěvníků. Pochopil jsem, že to už nejsou stránky jen pro mě a pro mé nejbližší cestovatelské kamarády.

Vím, v době Youtuberů se statisícovou návštěvností, je pár desítek tisíc pořád jen malou kapkou v moři. Přesto se mi zatím nechce vypustit web do zalidněných vod sociálních sítí. Daleko větší dobrodružství je stavět ho tak nějak jednosměrně. Kdo chce, najde si... O to je pak každá vaše návštěva cennější.

Mám vždycky radost, když napíše někdo neznámý, že se chce setkat a poradit, protože odjíždí tam, kde to já znám o trochu líp. Je příjemné vracet, co jsem já sám kdysi bral plnými hrstmi. Je to jako když vezmete stopaře, protože i vás před pár dny někdo svezl. Aby ten poměr braní a dávání zůstal zachován.

A také vím, že osobní zkušenost, kontakty a pocity nejdou downloadovat. Ty se sdílejí live.

"Cestovat znamená žít. To ostatní je jenom čekání." To jsem nevymyslel já, i když podle toho už dlouho žiju. Tím sloganem se zase trochu vracím k těm zmíněným youtuberům. Díky za inspiraci, Kovy a Martine...

DOKUD

BUDE
s kým

Vítejte na redesignovaném webu. Snad bude stejně přehledný jako ten původní. Přibalil jsem mu na daleké internetové cesty podobu, která ho snad odliší od všech prefabrikovaných šablon. Chtěl jsem to po svém, jinak, snad webdesignérsky neotřele. Obsah, směr a důvod se ale nemění.

Kdo jsi, kam jdeš a odkud přicházíš...

Při cestování stejně jako v životě dochází k tomu, že se některé cesty potkávají, aby se za čas zase rozešly. O to víc si vážím všech, kteří byli a jsou spolu se mnou na stále stejné On the road.

Dokud bude s kým, bude vždycky i kam.

A bude trvat tento web.