Potřeboval jsem najít staré články, které jsem kdysi psal do nějakých časopisů. Naťukal jsem tedy do Googlu svoje jméno. Tím začala evoluce tohoto webu.

S hledáním sebe to mám lehké...
Jan Vesták je jen jeden a Google to ví. Jen k mému zděšení na mě vyhrabává 3 840 odkazů. 3 840 roztroušených, zmačkaných, zažloutlých útržků vyrvaných z nepodstatných i zásadních okamžiků mých cest, plánů, textů, fotek a akcí. Bylo mi těch útržků líto. Zachtělo se mi je umístit pod jednu střechu. Tak jsem ji začal budovat. Stavební povolení jsem vyjednal na adresu, která byla volná: www.janvestak.cz Nebyl v tom problém. Jsem přece jediný. Jediný naštěstí neznamená sám. Děkuju, že to tak není. A za všechny společné akce, cesty, zážitky, expedice.

Aby se neválely po všech čertech a webech, rozhodl jsem se tu pavučinu nejdůležitějších chytit společným vláknem zde. Jinou ambici v tom nehledejte.

Nejsem z těch, kteří mají potřebu zatěžovat internet svými uměle pěstovanými identitami a zvyšovat tak nesmyslný rating svého ega. Potřeboval jsem udělat opak. Přestěhovat se někam, kde jsem doma. Vítejte.

NOVÉ 22. 5. 2013 Benátky na kajaku

Profesionální fotografové fotí obyčejné věci tak, aby byly hezké a neobyčejné. Osudem nás, fotografů amatérů, je fotit hezké věci obyčejně. Pár takových fotek z hezkých Benátek je zde. Ale výlet to byl neobyčejný.
Kajakářský!

17. 3. 2013 Peruánské návraty

Jak říká kamarád Vláďa, fotky se po návratu z akcí musí nechat odležet. Ten odstup je fajn a navíc promazávání pak tolik nebolí. Jen nevím, jestli jsem to s těmi skoro šesti lety "odležení" po našem peruánském dobrodružství trochu nepřehnal. Každopádně mě ale ten návrat do roku 2007 moc bavil a vzpomínky na jedno krásné peruánské léto ožily, jako by byly včerejší.

 12. 3. 2013 Pojďme se sejít

Byl to zvláštní mail končícího léta:„...Neznáme se, ale asi máme hodně společného. Pojďme se sejít...“ Nebyly to nakonec jen podobné zážitky z Aljašky a ze seakajaku, nad kterými jsme seděli a povídali a propíjeli se do jedné zářijové noci. Byla to radost ze souznění stejných pohledů na cestovatelská dobrodružství. Pak zmizel na pár měsíců v divočině Galapág a amazonské džungle, aby mě po návratu nadchly jeho historky o třímetrové anakondě, mravenečníkovi, tuleních a kosatkách nebo o plavbě na kanoi přes území divokých indiánů.

Jenže to stále není všechno. Nevím, jestli jsem někdy viděl lepší fotky zvířat. A tím nemyslím srovnání s kdekým, kdo dnes cestuje a fotí. Myslím srovnání s nejlepšími. Jednoduše extra třída. Nepřeháním. A tak po dalším našem setkání ještě volám do zavírajících se dveří noční tramvaje:„Michale, můžu nasdílet odkaz na fotky?“ Tak tady je: Michal Tyl - fotografie divočiny.

Ta setkání mě ještě víc utvrdila v myšlence, která už mě delší dobu pronásleduje. Nejen v horách se dá prožít život dobrodruha. Je čas začít balit. I do nížin. Už zítra.

14. 2. 2013 Zpátky do minulosti

„...pak přišla největší krize – byli zasypáni ve sněhu. Kolem krutý mráz. Všechno na ně dolehlo. Zmrzla voda v termosce. I v benzínu se udělala jakási hrouda ledu. ‚Jako chemik bych to ani neměl říct, protože tomu nevěřím. Ale zažil jsem to!‘...“

Objevování zapadlých reportáží a rozhovorů bylo v posledních dnech úsměvným dobrodružstvím. Například dvanáct let starý novinový titulek "Horolezectví jako genetická porucha" mě hodně pobavil. Úplně už jsem na něj zapomněl. Dnes by možná některé věty zněly jinak. Podstata ale zůstává. Slova jsou někdy jako podzimní listí. Na rozdíl od zážitků. Nové texty jsou označené a další archeologický průzkum bude pokračovat…

2. 2. 2013 Pitztal - devatenáctý

Letos už po devatenácté - tradiční ukončení lyžařské sezóny na Pitztalu. Jako obvykle v sehrané partě kamarádů, rodin i partnerských dvojic. Akce je otevřená všem, ozvěte se.
Podrobné informace zde...

10. 1. 2013 Karel...

Skoro už jsem za posledních 10 let zapomněl, jaký to je fajn pocit být hrdý na svého prezidenta.

Rád bych si to zase zopakoval...
 

10. 11. 2012 New York - nejlepší místo pro kajak

Když jsem měl před pár měsíci napsat článek o kajakování v New Yorku, chvíli jsem váhal. Někdy mívám pocit, že každý druhý, kdo dnes odjede jen kousek dál než na Bibione, musí o své cestě ihned napsat reportáž nebo aspoň internetový blog. Jenže každý nejsme Hanzelka, Frič nebo Krakauer. A tak jazykem slohových prací žáků základní školy často objevujeme objevené světy a svět o tom musí povinně vědět. Je doba fejsbůková. Texty ztrácejí svou původní hodnotu a snižují se k popisnému sdělování typu: co jsem měl dnes k obědu.

New York, i když na kajaku, mi občas připadal přesně tím soukromým dobrodružstvím, se kterým není třeba obtěžovat veřejnost. Když jsem se nakonec přece jen dal do psaní, často jsem na to všechno myslel. Snad tedy následující reportáž nebude tou obvyklou slohovou prací, kterých je dnes plný internet i špatné časopisy. Takže: Úvod, stať a závěr zde...

Dva dny po dopsání horních řádek jsem jako neuvěřitelné, ale milé déjà vu, našel na stejné téma úvahu od mého oblíbeného Martina C. Putny. 

28. 10. 2012 Aljaška a Lobuche Peak na Vimeu

Je to sotva několik let, kdy jsme převáděli staré expediční VHSky do jedniček a nul na DVD. Jenže je tu rok 2012 a CD dírka počítačů se zmenšila na rozměry USB, případně se vypařila do Cloudů, YouTubů, iTunesů a Vimeí. A na naše nedávno zdigitalizované zážitky zase začal sedat prach.

Snad tedy následující informace udělá radost účastníkům obou akcí a nejen jim: "Aljaška 2001" a "Nepál - Lobuche Peak 2002" jsou po domluvě s autory Mílou a Zohym ode dneška na Vimeu. A ověřená zpráva na závěr, včera jsem to kontroloval: I když média se mění a stárnou, my jsme na těch filmech pořád stejně mladí, hezcí a vtipní.

19. 10. 2012 "Dovedeme jíti dál..."

Čtyři dny krásného počasí a skvělých zážitků. A jedna nezapomenutelná noc ve 2000 m, jak vystřižená ze záznamu Roberta Scotta z expedice na Jižní pól v roce 1912. Takový byl letošní outdoorový kurz.
„Vichřice řádila kolem nás. Jsme zesláblí, psaní působí obtíže, ale já nelituji této cesty, která ukázala, že všichni snášíme odříkání, pomáháme si vzájemně a dovedeme jíti dál právě tak udatně jako v minulosti. Riskovali jsme a jsme si toho vědomi, okolnosti byly proti nám, ale nemáme příčiny stěžovati si.“ 29. 3. 1912 South Pole, R. F. Scott

28. 9. 2012 Amerikou na kajaku

Řeky tečkou dál stejně kalný i čistý jako naše životy. Zase o rok starší, rád jsem si zopakoval už objevené a vyzkoušené. Jak se zpívá v jedné písničce, je čas kameny házet a je čas je zase sbírat. Jako by to druhé teď platilo na mých cestách čím dál víc. Dva měsíce v místech, která mám rád, bez mailu a všedních starostí, bylo přesně tím správným útěkem do divočiny a do sebe. O to větší pak bylo to šplouchnutí po návratu do každodennosti místních kalných řek. Fotky z Ameriky na kajaku jsou od dnešního dne ve Fotogalerii.

30. 8. 2012 Dva měsíce On the road

Dva měsíce prázdnin pomalu končí. S návratem domů je třeba doplnit, co se v létě nestačilo zachytit v pavučině tohoto webu: Poděkování všem, kteří jste pomohli vybírat fotky do fotosoutěže Advanced Elements v USA. Podařilo se, fotka z Bear Glacieru na Aljašce vyhrála, takže nový kajak - cena za první místo - v červenci doputoval úspěšně do Base Campu v Big Sky. Fotky z loňského New Yorku na kajaku, které jsme poslali také, byly, myslím, hezčí, ale to už vlastně vůbec není podstatné. Další dík patří Kubovi Růžičkovi za jeho video z červnového raftového kurzu. Vidět ho můžete už několik týdnů zde.
Kajaky jsou teď na pár dní zakotvené, pohorky, lana a úvazky vybalené, takže už jen ty slíbené fotky ze všech letošních prázdninových On the road a On the river dobrodružství. Již brzy...

NOVÉ 21. 7. 2012 Vor 2012 aneb když se voda poddá

Dáváme lodě na Colorado a v tom se ohlásí jinak skoro pořád vypnutý mobil smskou z Česka: "Ahoj kamarádi. Zítra vyplouváme, akce Vor 2012 začíná." Podívejte se sami, jak to vypadá, když se parta nadšenců vrátí o 100 let zpět a vyrazí s 90 m vorem splavit dřevo ze Štěchovic do Hamburku jako za starých časů.
Vor už je pár dní v Hamburku stejně jako my z Colorada River v klidných končinách San Francisco Bay. Ale touha vidět každý den nové, jiné Slunce, jak psal Chris McCandles, ta se neztrácí. Za týden tedy zase zpět na vodu a v září pak pár fotek z USA a Korsiky, až se zakotví...

13. 6. 2012 Nezbytná dávka euforie

WW2+ na Möllu + WW3 na Muru + Laserer Alpin Klettersteig + projížďky po Wolfgangsee + krásná příroda Rakouska + skvělá a veselá parta "malých" i "velkých" + nejsportovnější třída za poslední roky = letošní červnový raftový a VHT kurz v Rakousku aneb nezbytná dávka euforie a optimismu v temnotách českého školství (WW6)... Fotogalerie zde. A velké poděkování kamarádům z Adrenaline Centre!

19. 5. 2012 Newyorkské fotodobrodružství

Psal jsem o zeleném rozkvetlém jarním New Yorku. Kdyby to snad z první stránky fotogalerie tak nevypadalo, určitě překlikněte na další. A až těch jarních barev bude příliš, přidávám ještě černobílý pohled na stejné město. Taková retro vzpomínka na dobu, kdy každé políčko filmu vyžadovalo rozvahu a představivost. Kdy každé zmáčknutí spouště bylo dobrodružství, stejně jako hodiny strávené s vůní vývojky a ustalovače. Dnešní megabajty nic nestojí a tak fotíme všechno, vším a všude. Ale toho dobrodružství, o které jsme přišli, toho je škoda. I těch pár dnešních newyorských černobílých fotek by bez Photoshopu nebylo. Když to ten Nikon už jinak než barevně neumí.

27. 4. 2012 Rozkvetlý New York

Zelené ulice a parky a blankytně modrá jarní obloha. Město, kde nad betonem a mrakodrapy vítězí rozkvetlé stromy, tulipány, narcisky, sakury. Jak je možné, že jsem si dříve nevšiml, jak je toto město měst zelené. Fotky budou co nevidět. Zatím alespoň tři ilustrační.

...:archiv starých příspěvků:...