Potřeboval jsem najít staré články, které jsem kdysi psal do nějakých časopisů. Naťukal jsem tedy do Googlu svoje jméno. Tím začala evoluce tohoto webu.

S hledáním sebe to mám lehké...
Jan Vesták je jen jeden a Google to ví. Jen k mému zděšení na mě vyhrabává 3 840 odkazů. 3 840 roztroušených, zmačkaných, zažloutlých útržků vyrvaných z nepodstatných i zásadních okamžiků mých cest, plánů, textů, fotek a akcí. Bylo mi těch útržků líto. Zachtělo se mi je umístit pod jednu střechu. Tak jsem ji začal budovat. Stavební povolení jsem vyjednal na adresu, která byla volná: www.janvestak.cz
Nebyl v tom problém. Jsem přece jediný. Jediný naštěstí neznamená sám. Děkuju, že to tak není. A za všechny společné akce, cesty, zážitky, expedice.

Aby se neválely po všech čertech a webech, rozhodl jsem se tu pavučinu nejdůležitějších chytit společným vláknem zde. Jinou ambici v tom nehledejte.

Nejsem z těch, kteří mají potřebu zatěžovat internet svými uměle pěstovanými identitami a zvyšovat tak nesmyslný rating svého ega. Potřeboval jsem udělat opak. Přestěhovat se někam, kde jsem doma. Vítejte.

NOVÉ 22. 7. 2014 Rozhovor Aleny Čepelkové s Jirkou Novákem

„U štafety je důležité, jak ji kdo rozběhne a jak se předá kolík. Tak zní úvod Aleny k dalšímu dílu štafetových rozhovorů na spřáteleném webu Outdoor v Praze. Jsem rád, že jsem se mohl účastnit zmíněného rozběhu. Ale ještě větší radost mám, že štafetový kolík putuje směrem, kterým bych ho předával i já.

Přečtěte si dialog o různých podobách alpinismu, minulosti českého horolezectví a současných trendech na osmitisícovkách očima Jirky Nováka - vizionáře, který dlouhá léta určoval, kam by se horolezectví mělo ubírat.


NOVÉ 21. 7. 2014 SMSka z minula do budoucna

Snad Ti, Karle, nebude vadit zveřejnění smsky, kterou jsem Ti posílal nedávno z Dolomit. Tu zvláštní náladu, zachycenou v té původně nepodstatné zprávě, si od té doby často připomínám. A nejen nad fotkami.

„...Kdyby to byl El Capitan, tak nepíšu, ale jsem v Dolomitech a zjišťuji, jak jsem na ně neprávem trochu zapomněl. Vzpomínám na naše začátky - proti mně Tofana... Máme to na dosah a jezdíme na druhou stranu světa. Oblézám to tu na samotáře a nacházím ztrácející se instinkty. Je to strašně zvláštní, ale opojný a hlavu čistící lézt sám. Teprve teď člověk váží každý krok, každou karabinu, každý bláznivý nápad dvakrát. Překvapilo mě, jak mě to baví. Nostalgie na jednom vrcholu mezi Tofanou a Pelmem... Přemýšlím, kolik kraboňů jsme v těchto místech vypili a kolik zatáček s p. Šimonem vykroužili. Měj se krásně. Musím dolů, znáš to, vrchol není ani půlka. Kéž by to tak bylo i s tím, co člověk prožil do 40:)


9. 6. 2014 Flying Hirsch

Pro zpříjemnění červnových veder jedno krátké video z letošního lyžování na Pitztalu. I když o lyžování, jak se přesvědčíte, tady zas až tolik nejde. Ostatně jako na celém pitztálském zájezdu. Doby, kdy se permanentka musela projezdit do poslední jízdy, už jsou naštěstí dávno pryč. Lyžování s lidskou tváří :-)


15. 4. 2014 Lano uvnitř batohu

Lano je symbol. O tom není pochyb. Nezapomenu, jak jsem se v začátcích mého lezení těšil, až mě s lanem přivázaným na batohu někdo konečně uvidí... První pochybnosti pak přišly, když jsem se za něj v Zermatu po výstupu na Matterhorn trochu styděl, protože tam je horolezcem každý a každý druhý, třetí, čtvrtý i pátý včetně místních psů a koček lepší než já. Ani ty Japonky na lanovce už mě tehdy nedojímaly, když se s námi coby zástupci chrabrých horolezců chtěly společně vyfotit. Poslední kapka ovšem padla včera, když do nočního metra plného společensky unavených cestujících nastoupila asi dvacetiletá střízlivá lejdy s lanem a karabinami vyzývavě připnutými na batohu a k tomu kabelkou Louis Vuitton a vysokými kozačkami Made in Krasnaja Ploščaď. Ještěže já jsem ke střízlivosti měl stejně daleko jako ona k výstupu na Mount Blanc. Lano je prostě v některých situacích lepší uvnitř batohu. O tom není pochyb.

Jediným člověkem, kterému bych to odpustil klidně i včetně té kabelky, je Mára Holeček. Moje povídání s ním vyšlo právě dnes na spřáteleném webu Outdoor v Praze. O tomto veledůležitém fenoménu s lanem jsme spolu ale nemluvili. O spoustě jiných zajímavějších věcí ano.


26. 3. 2014 Máme-li něco získat, musíme se něčeho jiného vzdát

Často je na cestách hinduistickým a budhistickým světem vídávám. Misky rýže před chrámy v Káthmándú, oranžové květy afrikánů věnčící sochy bohů i podřezaná hrdla zvířat při náboženských rituálech Dasainu.

Naivní úvahou, podpořenou nejspíš podvědomou vzpomínkou na báchorky komunistických učitelů, jsem vždycky předpokládal, že smysl obětí je v udobřování bohů. Až později mi došlo, že ta podstata je přece úplně jiná. Obětujeme, abychom se dokázali obejít bez něčeho pro nás důležitého. A tím uvolňujeme místo pro něco nového, co může přijít. Oběť není dárek bohům. Oběť je důkaz, že my sami se umíme zříct něčeho, na čem nám záleží, ve prospěch dalších očekávání. Je to čin směřovaný ne vně nás, ale do našeho nitra. Máme-li něco získat, musíme se něčeho jiného vzdát.

Nové fotky ve fotogalerii nejsou výjimečně z Nepálu, ale z Thajska.


13. 3. 2014 Přírodovědná expedice Amerika 2015

Není běžné, aby žáci základních škol z České republiky jezdili na přírodovědné expedice do Ameriky. Obvyklých a očekávaných  věcí je ale v českém školství většina. Proč tedy neprolomit ledy s něčím nekonvenčním a objevitelským. Webové stránky k připravované přírodovědné expedici žáků školy do USA jsou zde.


25. 2. 2014 "Bylo to nebezpečné, ale bylo to krásné, protože to
                     bylo nebezpečné."

Další díl štafetového projektu rozhovorů na Outdooru v Praze je na světě. Povídal jsem si v něm s Alenou Čepelkovou, horolezkyní velkých výkonů a velkého srdce. Měl už jsem možnost zpovídat různé horolezecké legendy (Kammerlander, Habeler, Huber, Diemberger a další), rozhovor s Alenou ale považuji za naprosto výjimečný a bezkonkurenčně nejlepší. Opravdu nepřeháním, přesvědčte se sami. Přeji hezké čtení.


24. 2. 2014 Pitztal - dvacátý

Letos už po dvacáté - tradiční ukončení lyžařské sezóny na Pitztalu. Jako obvykle v sehrané partě kamarádů, rodin i partnerských dvojic. Akce je otevřená všem, ozvěte se.
Podrobné informace zde...

 


9. 2. 2014 V území kosatek a velryb

„Sám a opuštěný v širém světě procházel se Havran pustou oblohou. Ve stopách sněžnic se objevovaly jasné hvězdy. Na břehu oceánu se zastavil a požádal Tuleně: „Přines mi trochu země ze dna.” Tuleň se vrátil po šesti dnech vyčerpaný a oněmělý. Na ploutvích měl bahno. Havran bahno posbíral a odletěl. Při letu mu padalo. Kamkoliv dopadlo, vznikaly ostrovy, vyrůstaly stromy, rodila se zvěř...” Eskymácká pověst o Stvoření.

Rok se sešel s rokem a volání aljašské divočiny je tu zas. Tentokrát víc na moři, v území velryb, kosatek, lachtanů a tuleňů...


7. 2. 2014 Černobílá realita barevným pohledem dětí

New York. Město, rozličných kultur a světů prolínajících se s různorodostí jeho obyvatel a jejich osudů. Velkoměsto paradoxů, kontrastů, zmatku i svobody. A pohled dětí, kde tato složitá a černobílá realita ještě vypadá bezproblémově, barevně a jednoduše.

Některé fotky vzniknou jakoby mimoděk a to kouzlo zachyceného se objeví až později při jejich prohlížení. Tak přesně to bylo i zde. O to víc potěšilo udělení Grand Prix na mezinárodní soutěži v Hong Kongu právě této fotce. Zvláštní poděkování patří Konzulátu České republiky tamtéž za pomoc při předávání ceny.


24. 12. 2013 Snažím se hledat vlastní cesty a po nich i chodit

„...kdo chce poznat opravdové dobrodružství, musí hledat sám, bez příruček a průvodců, a to nejen na mapách, ale hlavně v sobě...“

Předvánoční povídání nejen o expedicích a cestování si můžete přečíst na webu Outdoor v Praze. Krásné svátky!


7. 11. 2013 Jezdíme pro radost

Důležitější než být 4. v republice je být první v naší ulici... A to se nám na našich podzimních cyklistických radovánkách v Arcu a u Lago di Garda beze zbytku podařilo. Pár fotek najdete od dnešního dne ve Fotogalerii.
 


17. 10. 2013 Yukon River 2013 podruhé aneb 420 km na kajaku

420 kilometrů pádlování po řece Yukon bylo vlastně idylickou dovolenou. Řeka tekla ostošest, divočina Klondike byla stejná jako v dobách zlaté horečky, ten první zlobivý medvěd nás taky nakonec nesežral a zlato? To jsme měli dennodenně nad hlavou v podobě nezapadajícího slunce uprostřed modré oblohy. Jinak to ani na Aljašce neznáme, viď Terko.

Mile to ilustroval údiv obyvatelky Homeru, zapadákova celoročně bičovaného větrem a deštěm: "Padesát let jsme tu neviděli sluníčko a letos už svítí v kuse pátý týden!" Tak ať svítí dál, příští srpen jsme tam znovu. Into the wild.

Kompletní fotogalerie z kajaků i ze souše je k vidění zde. Panoramata a fotky ze "setkání" s Eskymem viz dřívější odkazy.


9. 10. 2013 S hlavami v oblacích

Nabourávat osvědčené stereotypy, to jsou vždycky kroky do neznáma. Po letech úspěšných podzimních kurzů s vyzkoušeným programem už ale bylo na čase. Ne kvůli dětem, ale kvůli nám, instruktorům. Prožít si zase očekávání i radost z něčeho nového, nevyzkoušeného. Jako když jsme začínali. A aspoň na chvíli zpochybnit vlastní jistoty. Jen tak ta hnací síla motorů do dalších akcí nevyhasne, ale posílí.

S inovovaným programem, nicméně ve stejné sestavě, pohodě, skvělé náladě a v krásném alpském babím létě se odehrával letošní outdoorový kurz. Snad to končící léto i nabitá energie zůstanou ještě chvíli aspoň prostřednictvím těchto fotek.


5. 10. 2013 Jeden školní den

Někdy stačí vyměnit žákům učebnice a sešity za trochu jiné náčiní a oni jsou také jako vyměnění. Fotky z jednoho takového povedeného školního dne jsou zde.

To jsou pak přesně ty chvíle, kdy na otázky, jak se mi líbí v práci, s potutelným úsměvem odpovídám, že to celkem ujde...


26. 8. 2013 Kajak Yukon River 2013 poprvé aneb Drahý Jane...

Den před odletem, vlastně náhodou, kupuji knížku Jana Eskymo Welzla Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. Kdybych jen tušil, že jeho velkolepý příběh plný svobody, cestování a života na dalekém severu, pro mě do té doby neznámý, nás bude provázet na každém kroku po Klondike i na každé míli divočinou po řece Yukon. A že jsme nebyli zdaleka sami - fascinováni a očarováni jeho osudem - o tom svědčí zápisky dalších cestovatelů u jeho hrobu nad Dawson City. Včetně rozpité placatky božkovskéhu rumu, ukryté tamtéž. Znění některých vzkazů, myslím, stálo za to přenést z Dawsonu až sem...

První díl fotogalerie - panoramata - už je také hotový. Fotky z průběhu celé expedice budou následovat brzy.


2. 8. 2013 Do divočiny

Roku 1898 začíná na Klondike zlatá horečka. Tisíce dobrodruhů se vydávají na strastiplnou pouť napříč aljašskou divočinou. Ti, kteří přežili útrapy při překonávání Chilkootského průsmyku, museli ještě splout 900 km po řece Yukon do Dawsonu. Na chatrných vorech a lodích s metráky zlatokopeckého vybavení a zásobou potravin. Obávané peřeje White Horse a Five Fingers se tak staly osudnými dalším desítkám zlatokopů.

Odjíždíme si splnit svůj dobrodružný sen. Pro zlato nejedeme. Ale Yukon na kajaku přece patří do sbírky dobrodruhů i dnes. A v srpnu je aljašské slunce nejkrásnější. A grizzlyové snad najedení. Čeká nás přes 400 km řeky v jedné z posledních opravdu divokých končin světa. Spojení se světem žádné. Jen výchozí bod a cílový Dawson City.

V září zase tady. Ledaže by nám při odletu domů dělali problém s nadváhou. To zlato přece jen něco váží...


1. 8. 2013 On the road

Vlastně se nemusí jezdit ani nikam daleko. Podstatou dobrodružství "On the road" není objevování nových krajin, ale cesta jako příběh, stav mysli. Nálady, pocity a zážitky, které do sebe zapadnou v ideální harmonii. A radost z jejich spolusdílení. To vše dělá dobrodružství nezapomenutelným. A tak přesně to teď bylo.

Projeli jsme na kajacích Traun i Möll. Svezli se s mořským přílivem a odlivem k ostrovům Brijuni. A taky objevili ráj, na který už jsem pozapomněl. Julské Alpy a krásnou řeku Soča. Fotky jsou jen z kompaktu a mobilu. A na Soče navíc došla baterka. Nic to ale nemění na platnosti slov v prvním odstavci.

A ještě odkaz na krásné video ze Soči, které jsme sice netočili, ale ta místa, kde zrovna nebyl foťák, ukazuje parádně.


26. 6. 2013 Cyklokurz Korsika

Fotogalerie z letošního kurzu na Korsice je na světě. Při prohlížení fotek plných sportovních výkonů na kole i ve vodě jsem si vzpomněl na slova Woodyho Allena: Tvrdí se, že plavání podporuje držení těla a ladné pohyby. Ale všimli jste si někdy, jak chodí kachna?


2. 5. 2013 Benátky na kajaku

Profesionální fotografové fotí obyčejné věci tak, aby byly hezké a neobyčejné. Osudem nás, fotografů amatérů, je fotit hezké věci obyčejně. Pár takových fotek z hezkých Benátek je zde. Ale výlet to byl neobyčejný.
Kajakářský!


17. 3. 2013 Peruánské návraty

Jak říká kamarád Vláďa, fotky se po návratu z akcí musí nechat odležet. Ten odstup je fajn a navíc promazávání pak tolik nebolí. Jen nevím, jestli jsem to s těmi skoro šesti lety "odležení" po našem peruánském dobrodružství trochu nepřehnal. Každopádně mě ale ten návrat do roku 2007 moc bavil a vzpomínky na jedno krásné peruánské léto ožily, jako by byly včerejší.


 12. 3. 2013 Pojďme se sejít

Byl to zvláštní mail končícího léta:„...Neznáme se, ale asi máme hodně společného. Pojďme se sejít...“ Nebyly to nakonec jen podobné zážitky z Aljašky a ze seakajaku, nad kterými jsme seděli a povídali a propíjeli se do jedné zářijové noci. Byla to radost ze souznění stejných pohledů na cestovatelská dobrodružství. Pak zmizel na pár měsíců v divočině Galapág a amazonské džungle, aby mě po návratu nadchly jeho historky o třímetrové anakondě, mravenečníkovi, tuleních a kosatkách nebo o plavbě na kanoi přes území divokých indiánů.

Jenže to stále není všechno. Nevím, jestli jsem někdy viděl lepší fotky zvířat. A tím nemyslím srovnání s kdekým, kdo dnes cestuje a fotí. Myslím srovnání s nejlepšími. Jednoduše extra třída. Nepřeháním. A tak po dalším našem setkání ještě volám do zavírajících se dveří noční tramvaje:„Michale, můžu nasdílet odkaz na fotky?“ Tak tady je: Michal Tyl - fotografie divočiny.

Ta setkání mě ještě víc utvrdila v myšlence, která už mě delší dobu pronásleduje. Nejen v horách se dá prožít život dobrodruha. Je čas začít balit. I do nížin. Už zítra.


14. 2. 2013 Zpátky do minulosti

„...pak přišla největší krize – byli zasypáni ve sněhu. Kolem krutý mráz. Všechno na ně dolehlo. Zmrzla voda v termosce. I v benzínu se udělala jakási hrouda ledu. ‚Jako chemik bych to ani neměl říct, protože tomu nevěřím. Ale zažil jsem to!‘...“

Objevování zapadlých reportáží a rozhovorů bylo v posledních dnech úsměvným dobrodružstvím. Například dvanáct let starý novinový titulek "Horolezectví jako genetická porucha" mě hodně pobavil. Úplně už jsem na něj zapomněl. Dnes by možná některé věty zněly jinak. Podstata ale zůstává. Slova jsou někdy jako podzimní listí. Na rozdíl od zážitků. Nové texty jsou označené a další archeologický průzkum bude pokračovat…


...:archiv starých příspěvků:...