Mezi Asií a Evropou

4. dubna 2018

Dva dny nazpátek. Sedím sám uprostřed noci na břehu moře mezi Asií a Evropou. Na břehu mezi křesťanskou a muslimskou částí světa. Přisedají si ke mně dva asi 25letí mužové. Neumí ani slovo anglicky. Opravdu ani slovo. Kurdové. Z Iránu. Nabízejí cigáro a chtějí si povídat. Nekouřím. Nabízím na oplátku zbytek whisky. Nepijou. Tušil jsem to, ale nešlo nenabídnout. Aspoň zvědavě přičichají. Pak skoro hodinu společně sedíme, pliveme do moře šlupky z piniových oříšků, kterých mají plné kapsy, a povídáme si. Ano, nerozumíme si jediné slovo. Přesto si rozumíme. Vyprávějí o válce, já o životě v Praze. Vyměňujeme si kontakty. Víme dobře, že si asi nikdy nezavoláme. Ale je to hezké gesto. Hezký poslední večer v Istanbulu. Hezké celé Velikonoce.


Školní výlet? USA!

26. března 2018

Když jsem včera doplňoval na web starší fotky z Lobuche, vzpomněl jsem si na ještě jeden rest z minula. Dokumentární video z přírodovědné expedice žáků 9. třídy do národních parků západu a středozápadu USA. Expedici jsme organizovali už dvakrát, naposledy v roce 2015. V českém základním školství naprosto výjimečné a ojedinělé. To není vychloubání se. To je jen konstatování, že školství ještě není úplně v háji. I když to tak často někde vypadá...


Lobuche Peak

25. března 2018

Měl to být jen lehký aklimatizační výstup před Pumori. Vraceli jsme se na Lobuche Peak po 13 letech. A nestihli si za ty roky všimnout, že ledovce mizejí i v Himálaji. A tak se z původně lehkého lezení po sněhových polích nakonec stal docela hodnotný podnik, z větší části ve skalách. K fotkám jsem se dostal až dnes.


Still in the sky. Still in the paradise.

7. března 2018

Cordillera Huayhuash. Před rokem nám to nešlo ani vyslovit a teď už je to historie. Čtrnáct dobrodružných dní v jedné z nejúžasnějších a nejodlehlejších oblastí světa v nás zanechal nesmazatelné vzpomínky. A byl opětovnou připomínkou, že bez přírody, hor, cestování, exotiky, kamarádství a dobrodružství by život nestál za nic. Fotky jsou zde.


Džungle

3. ledna 2018

„...nevěřil jsem, když indián s výkřikem "boa!" ze sebe najednou začal strhávat oblečení a vrhnul se za anakondou do řeky. Že tohle někdy zažiju a ještě budu asistovat?...” Požádali mě kamarádi, abych původně soukromou zprávu z našeho působení v amazonské džungli zveřejnil. Tak tady je v plném znění, chcete-li. Přeji hezké čtení a zároveň připojuji fotky ze stejných míst.


Šestnáctý outdoorový kurz aneb dokud jsou nápady

19. září 2017

I pošestnácté na stejném kurzu a ve stejných místech je stále co objevovat. Projížďka na raftech po Gosausee s výhledy na zasněžené stěny Dachsteinu byla letos přesně tím potřebným odpoutáním se od každoroční rutiny. Nevím, jestli někdo před námi už "sjížděl" na raftu Gosausee. Tipuji, že spíše ne. Že jsme ale byli historicky první, kteří zde nastupovali na ferratu z lodi, to je téměř jistota... Fotky ze všech 4 dnů zde.


Expedice Peru 2017

1. srpna 2017

Cordillera Huayhuash. Málo navštěvovaná, krásná a divoká oblast And. Místo, kde se udála horolezecká legenda Pád do ticha. Místo prý nejhezčího treku na světě. Čeká nás několik náročných dní v 5000 m výškách v sousedství velikánů Siula Grande a Yerupaja. A je vlastně jedno, jestli přívlastek "nejhezčí" je jen básnickou licencí a přehnaným tvrzením z průvodců. Jaké to bude stejně záleží na mnoha dalších okolnostech. Věřím ale, jako vždycky před odletem, že ten přívlastek naplníme opět až po okraj. V sestavě Pavel - David - Honza jsou k tomu výrazné předpoklady.


Džungle?

30. července 2017

Džungle! Všechno je někdy poprvé a prázdná místa na mapách zážitků je třeba zaplňovat. Snad nám je amazonští indiáni, lenochodi, piraně, kajmani a vopičáci pomohou poznat a zaplnit. A snad rybička candiru při našem koupání v Amazonce bude zrovna na prázdninách. Ani to radši negooglujte, pokud netušíte. Zde je krásné video přesně z těch míst, kam míří naše kroky a lodě. Pokusíme se natočit podobně hezké. Jestli nás tedy dřív nenatočí něco podobného...


Dolomity pro děti

13. června 2017

Fotogalerie ze zájezdu do Dolomit, pořádaného pro žáky šestých tříd. Sportovní program, který by dal zabrat i mnohým dospělým, nejkrásnější místa Alp, nejmodřejší nebe, spokojené děti a práce, která je víc než zaměstnání. V Dolomitech začínala před mnoha lety historie zájezdů Outdoor teamu a vracet se sem budeme jednoznačně zas a znovu.


Spreewald

29. května 2017

Původní plán lezení Stüdelgratem na Grossglockner se rozplynul stejně rychle, jak rychle se v předpovědi počasí pro Rakousko začaly milimetry očekávaných srážek měnit na jejich desetinásobky. Místo maček tedy nakládáme kajaky a vyrážíme opačným směrem - na sever. A objevujeme krajinu zaslíbenou mořským kajakářům, kteří mají k moři daleko, krajinu stovek průplavů, lagun, propustí, komárů a všudypřítomných nakládaných okurek, které jsou symbolem zdejších míst. Aby té přírody zase nebylo příliš, třetí den následuje přesun do domova evropské bohémy a punku v Kreuzbergu a Fridrichsheinu v Berlíně.


Valná hromada Outdoor teamu

17. května 2017

Podpisy stanov a zakládacích listin, to nejde udělat jen tak někde na zahrádce hospůdky. Ostatně z historie víme, do jakých průšvihů pak ty podpisy někde "U Kaštanu" vedou. A tak jsme všechny formality ohledně našeho cestovatelského a sportovního spolku zajeli vyřídit trochu dál. A jak se ukázalo, nebyl to vůbec špatný nápad. Fotky jsou zde...


Bushwick - street art, na který se nezapomíná

12. května 2017

Páteční odpoledne, odcházím domů ze školy. Míjím garáže v Blatovské. A jak procházím kolem děl malešických sprejerů, kteří neumí víc než čmáranice OMG a Made by Dicki, případně zničení nové omítky v domě naproti, vzpomínám na jeden krásný podvečer před pár dny mezi sklady v Brooklynu. Pojďte se podívat do čtvrti Bushwick, kde graffiti bez nadsázky přerostly v umění, na které se jen tak nezapomíná.


Velikonoce v NYC

23. března 2017

Nemá ani nejhezčí katedrály ani nejhezčí náměstí, o historickém jádru už vůbec nemůže být řeč. A přesto patří k nejkrásnějším. Město, kde samotáři nikdy nebudou osamělí a osamělí nikdy nemohou být samotáři. Letos už popáté a přesto znovu jako poprvé.


Pitztal - třiadvacátý

16. února 2017

Letos už po třiadvacáté! - tradiční ukončení lyžařské sezóny na Pitztalu. Jako obvykle v sehrané partě kamarádů, rodin i partnerských dvojic. Akce je otevřená všem, ozvěte se. Podrobné informace zde...


Mexico Baja - Robinsonův ráj

2. února 2017

Sám na liduprázdných ostrovech uprostřed tropického "akvária" Cortézova moře. Bez jediného člověka, bez signálu, bez možnosti dovolat se pomoci, když uštkne chřestýš, kousne tarantule, zraní rejnok, dojde Corona, sežehne Slunce nebo žralok prokousne kajak. A můj Pátek, Honza, jediná živá duše v okolí, zůstává vzdálen desítky kilometrů na pevnině s rozbitým kajakem. Strach z dlouhých kilometrů na moři i obavy z neznámého světa mořských příšer se však rozplynuly hned v prvních minutách po vyplutí. Vedle kajaku se najednou vzneslo nad hladinu asi 20 plachtících rejnoků. To není pohádka. Koukněte na záběry BBC, jsou ze stejného místa na Baja a přesně toto se odehrávalo. A také lachtani, doprovázející kajak na moři i budící mě v noci ve stanu, tuňáci, mořské jehlice, svítící plankton, čtvrtmetroví krabi a spousta velkých barevných ryb modrooranžových, proužkatých, žlutých - jako když zvětšíte ty rybičky z Hledá se Nemo. Fotky jsou z celého pobytu v Mexiku. Na kajaku toho moc fotit nešlo, když je člověk Robinson. Zvířátka nečekejte. Ty jsem si uložil na harddisk v hlavě. A příště si třeba vezmu podvodní foťák.


Dárek k Vánocům

12. prosince 2016

Po mnoha bezesných nocích s učebnicí kaskádových stylů a více než dvou měsících práce je hotovo. Web Outdoor teamu. Radost z dokončeného i radost, že náš léta fungující projekt má konečně střechu nad hlavou. Zaslouží si to. Design i html Made in Doma. Možná s drobnými nedostatky, každopádně bez stažených šablon, bez vypůjčených kódů. V lezení by se tomu řeklo On sight. Poctivě a bez jištění shora...

„S hlavami v oblacích, ale nohama pevně na zemi. Outdoor team.”


Rafty ve Veltrusích

18. listopadu 2016

Koupání v listopadu? Ve Vltavě? Na divoké vodě? Se čtyřiceti dvanáctiletými dětmi? Proč ne. Škola hrou. Tak to přece říkal už Jan Ámos. Ale byl on vůbec někdy na raftu? My ano... Fotky z listopadového vodního i podvodního dobrodružství najdete zde. A ještě velké poděkování kamarádům z Adrenaline Centre! Díky.


Ze severu na jih

10. listopadu 2016

V USA včera zvítězil hulvát, populista a xenofob a české zpravodajské servery už řeší, jestli to přinese Česku zlevnění vánočních dárků. Ach jo. Zůstávám tedy aspoň pomyslně v srpnových krásných amerických časech, kdy jsme při přesunu z Rainieru do Mexika projeli od severu na jih obrovský kus této skvělé krajiny.


Od mobilů a počítačů

7. října 2016

Nevím, jestli by kamarád a instruktor z právě skončeného kurzu souhlasil s citací z jeho hezkého mailu vč. uvedení jména. Tak to nechám bez podpisu. Ale skoro jsem si jistý, že podepsat pod následující slova by se mohl úplně každý z nás, kteří jsme letos s dětmi byli: „...Přál bych si, aby tohle dělaly i ostatní školy. Aby navracely děti k přírodě a ke sportu. Aby je trhaly od mobilů, počítačů a učili je, řečeno metaforicky, 'lézt po stromech'...”

Fotky z letošního outdoorového kurzu jsou zde...


Streets & Art & Street Art

14. září 2016

Na některá místa musí jet člověk poosmé či podesáté, aby konečně přestal fotit to, co ostatní turisté. A tak je další série fotek z letošní expedice posbíraná mezi hippies v Haight v San Franciscu, na stěnách domů v bezdomovecké Shannon Street tamtéž, ale i v luxusních čtvrtích Seattle, Los Angeles či na Venice Beach. A ta poslední fotka, to jsou dětské boty, které ztratily svého malého majitele uprostřed studentského kampusu na proslulé Stanford University.


Nezapomenutelný, náročný a krásný. Mount Rainier!

6. září 2016

Honza to nazval přesně. Na této hoře není nic malé, nízké ani krátké. Ani nevadilo, že jsme kvůli hlubokému sněhu a blížící se bouři nestáli na samotném vrcholu. Výstup to byl nezapomenutelný, náročný a krásný. A plný osudových rozhodnutí, při kterých by každý špatný úsudek ústil do slepé uličky, do velkého průšvihu. Prostě výstup all inclusive. Nezažil jsem mnoho podobných. Fotky jsou jen z míst a okamžiků, kdy to šlo...


Věci, které nejde odmítnout

4. září 2016

Je to stejné jako s koncertem Pink Floyd, představením v Metropolitní opeře nebo vánoční besídkou vlastního syna. Jsou prostě velké věci, které nejde odmítnout. Podobně to bylo s pozváním do helikoptéry v San Franciscu. Netradičně je tedy první série fotek z expedice Mt. Rainier/Baja ze San Francisca a navíc ze vzduchu. Fotogalerie z dalších částí expedice budou následovat.


Kolik velryb nám zamává

25. června 2016

Až když jsem balil a na hromadě věcí ležely vedle cepínů potápěčské brýle, tak mně to došlo. Bizarní kombinace: Mt. Rainier/Baja. Horolezecko-seakayaková symbióza. Slunce a mráz. Písek a sníh. Moře a led. Naděje a touhy. Jen společný jmenovatel je pořád stejný. Svoboda ve vertikálách i horizontálách. A především: Být on the road. Je vlastně jedno, jestli vylezeme. Je vlastně jedno, kolik velryb nám zamává svou ploutví. Dokud cestujeme, žijem'... Je to málo? Jak pro koho. On the road...

CESTA

JAKO
příběh

Vlastně se nemusí jezdit ani nikam daleko. Podstatou dobrodružství "On the road" není objevování nových krajin, ale cesta jako příběh, stav mysli.

Nálady, pocity a zážitky, které do sebe zapadnou v ideální harmonii. A radost z jejich spolusdílení.

Snem horolezců je dosažení hory jako cíle. A jak je to, když cílem není hora, ale především ten zážitek, pocit, vnitřní radost?

LOST

HORIZON
Ztracený obzor

Ztracený obzor – Lost Horizon symbolizuje v legendární knize Jamese Hiltona fiktivní nádherné místo, ráj na zemi, bájné údolí uprostřed hor.

Zázrak, kde neplatí pozemské zákonitosti, vše plyne v naprosté pohodě, blaženosti, úzkém spojení s přírodou. V odloučení od zmatků civilizace. Kniha je o hledání tohoto ráje.

O hledání místa, kde se život prožívá v celé jeho košatosti, v lásce, v pozitivním myšlení, toleranci, štěstí a harmonii.

Utopický ráj je ukrytý v těch nejnedostupnějších končinách hor. V nejnedostupnějších končinách duše.

…I my odcházíme tento ztracený obzor hledat. Expedice pro nás není jen výpravou na vysoký kopec. Cílem není postavit se na vrchol.

Možná odjíždíme hledat i sami sebe. Možná jsou naše výpravy pozastavením se a zamyšlením, jakým směrem vlastně dál.

Máme za sebou už hodně expedic. Úspěšných. Úspěšných nejen výstupy na vrcholy, ale především průběhem a atmosférou uvnitř týmu.

Úspěšných zážitky i tím, co jsme se naučili a poznali.

Přesto nás mnohokrát přepadla otázka, jakou cestou pokračovat.

Možná tím vykročením novým směrem bylo, že odjíždíme jen ve dvou. Trochu vzpoura proti mašinérii velkých expedic, které nyní obklopují většinu atraktivních kopců.

A trochu návrat ke svobodnému vandrování přírodou, kterým jsme kdysi začínali.

Dosažení, zdolání vrcholu nehraje hlavní roli.

Důležité není zdolání, ale zdolávání. Důležitější je cesta, ne cíl.

S tím vědomím a klidem odjíždíme na naše poslední expedice.

Jako dvojka nerozlučných parťáků. Odjíždíme najít nebo dosáhnout náš ztracený obzor. Lost horizon.