Nezapomenout na obyčejné vandrování

Rozhovor pro horolezecký server Expedition.sk po návratu z Expedice Lost Horizon - Gasherbrum II v roce 2006

Honzo, prečo si si vybral práve horolezectvo, čo ťa na ňom priťahuje?

Myslím, že otázka by možná zněla přiléhavěji „Proč si horolezectví vybralo mě?“ Přišlo to totiž nějak samo. Vyplynulo to asi z mého vztahu k přírodě a chuti posouvat to původní chození a vandrování někam dál a výš, pokud to nebude znít moc namyšleně. Ale ještě musím říct jednu pro mě důležitou věc – a to je snaha nezapomenout ani dneska na to obyčejné vandrování a toulání se.

A co mě na horolezectví přitahuje? Někdo to už jednou výstižně formuloval, když charakterizoval horolezectví jako „soulad ducha a hmoty“. Doslovně to znělo: akord ducha a hmoty. A jak hudebníci potvrdí, když jsou v akordu všechny tóny přesně na správném místě, tak vzniká úplně nový a úžasný tvar. A přesně tak krásně to funguje v tomhle sportu – když jsou ty duchovní i hmotné věci v rovnováze...

Aké boli tvoje horolezecké začiatky?

Asi v Alpách, především v Dolomitech. Nic vážného. Turistika, via ferraty. A pak přišel zlom – moje první návštěva Himálají v roce 1996, první setkání s horolezci, první mačky na nohou, cepín a po návratu první pokusy zorganizovat větší expedice do větších kopců.

Aké sú tvoje doterajšie významnejšie skúsenosti z hôr?

Nelhat si do vlastní kapsy, nepodvádět a pouštět se ve velkých kopcích jen do věcí, které jsou mírně pod úrovní mých schopností. Ale to jsi asi nechtěl slyšet. A ještě jedna významná zkušenost – chodit a lézt jen s lidmi, se kterými je mi fajn!

Ktorý z tých výstupov by si si ešte chcel zopakovať, a ktorý už radšej nie?

Zopakovat – asi pokus o vrchol Pumori. Tentokrát úspěšně. Ta hora mi pořád leží v hlavě.
Radši ne – úplně triviální sestup jednou loukou v Dolomitech, kdy blesky sjížděly a mlátily pár metrů od nás. Že jsme to přežili, byla jen obrovská náhoda a štěstí.

V roku 2004 si bol účastníkom expedície na Cho Oyu. Ako sa ti tam darilo?

Dařilo se mi během této expedice dostavět barák a připravit se na svatbu, kterou jsem měl hned po svém návratu :-) Na vrchol už mi ale bohužel v hlavě nezbylo místo. Krom zdravotních potíží, které byly druhým důvodem neúspěchu.

Tvoja posledná expedícia bola miniexpedícia na Gasherbrum II. Prečo práve táto hora a prečo len vo dvojici?

Stručně řečeno – chtěli jsme to s Honzou přesně takhle a měli jsme to obrovské štěstí, že se nám to všechno povedlo právě tak, jak jsme si naplánovali. Do poslední tečky. A nemluvím teď vůbec jenom o vrcholu. Celá naše filosofie, kterou jsme nazvali Hledání ztraceného obzoru, je dopodrobna popsaná na našem - tvém webu www.losthorizon.expedition.sk. Tam to je celé. Bylo by to téma na obsáhlý rozhovor.

Názov expedície na Gasherbrum II bol Lost Horizon - Stratený obzor. Našiel si ho tam?

Asi už to vyplynulo z předchozí odpovědi.

Ako prebiehala samotná expedícia?

Probíhala tak, že si dva kamarádi naplánovali v Karakoramu nádherný trek v krásných horách a taky si naplánovali, když to půjde, na jednu z nich lehkým stylem vystoupat. Součástí plánu bylo zkusit to všechno s co největší lehkostí a radostí, jako když odjedeš na vandr třeba do Roháčů. A všechno se to nějakým zázrakem do posledního puntíku vydařilo.

Čo si prežíval po dosiahnutí vrcholu Gasherbrumu II, tvojej prvej úspešnej osemtisícovky?

Radost, obrovskou radost a zároveň zodpovědnost, že ještě musím bezpečně dolů.

Príprava expedície na osemtisícový vrchol je náročná finačne aj organizačne. Ako si to zvládal?

Rok práce a úřadování a meilování. Je to pořád stejné a nedá se to obejít. Teda dá, pokud si najmeš full service od nějaké agentury. Ale to už je pak o něčem jiném. To ale není náš styl.

Bez sponzorov by to určite nešlo. Nájdu sa v Čechách firmy naklonené výškovému horolezectvu?

Horolezectví bohužel nemá pro široké konzumní masy atraktivitu ani fotbalu ani hokeje a tak většina sponzorských závazků vzniká především díky osobní známosti a osobní zainteresovanosti zúčastněných. Nejinak to funguje i v našem případě. Především díky Honzovi a jeho napojení na svět outdoorových firem v čele s Hannahem, který nám pomáhá ze všech nejvíc.

Z expedície Lost Horizon vnikol zaujímavý film, môžeš ho čitateľom výstižne opísať?

Je fakt dobrej :-)
Ale teď vážně. V kategorii home video to snad podle reakcí diváků nebyl propadák. A až jednou budeme mít s sebou štáb dokumentaristů, pořádný catering, casting a tak :-), pak teprve budeme výsledek svého snažení moci srovnávat i v kategorii dokumentárních filmů. Zatím se držíme při zemi v kategorii: Natoč, vylez a sestříhej si sám, a docela nás to baví. K výstižnému vylíčení obsahu, jak se ptáš: Není to ani o fotbalu ani o hokeji...

S Honzom Krabcom máte toho spolu v horách za sebou už dosť veľa. Prečo práve on bol tvojim partnerom v tejto miniexpedícii?

Dobrých parťáků, se kterými ti je fajn a na které se můžeš spolehnout, totiž aby to nebyl jen dobrý spolulezec, ale i kamarád, se kterým je ti dobře – těch potkáš jen pár za život. Možná jednoho, možná dva. A Honza je přesně tím člověkem.

Aké sú tvoje blízke i vzdialené ciele v horách?

Odpovím zase obecně. Umět se z nich vracet a nejen po úspěšných expedicích, ale i po těch bez vrcholu – jako vítěz, jako člověk, kterého hory obohacují. To platí pro „malý“ kopce i pro Karakoram a Himálaje, kam se budu vracet asi celý život.

Aký máš rebríček hodnôt na svojich expedíciách?

Netroufám si na tuto otázku, bojím se klišé i plácání jen tak do větru. Snad něco vysvitne z mých předchozích odpovědí. Ale napadá mě použitelný citát od Josky Nežerky: „Všichni zpátky živí, všichni zpátky zdraví, všichni zpátky jako kamarádi.“

A v živote?

Všichni zpátky živí, všichni zpátky zdraví, všichni zpátky jako kamarádi...

Máš nejaké horolezecké vzory?

Samozřejmě je spousta všeobecně známých borců - legend, které člověk obdivuje pro jejich výkony. Mám ale i několik vzorů, které obdivuju především pro jejich chování a morální hodnoty – za všechny třeba Polák K. Wielicky. A pak rád jmenuji člověka, kterého mám rád pro to, jak o horách psal a smýšlel: Filip Šilhan.

V horách sa dajú prežiť pekné, no i smutné príbehy. Máš také aj ty?

Neštěstí kohokoliv v horách, i když je to člověk, kterého jsme nikdy nepotkali, je vždycky trochu příběhem, který se týká i nás samotných.

Čomu sa venuješ, keď práve nelezieš?

Velký adrenalin mi dává moje působení učitele v českém školství!

Pár slov na záver...

Abych ten náš rozhovor nějak uzavřel, vracím se k už napsanému, a vřele doporučuji čtenářům dvě knížky o horách a nejen o nich, které mám rád a které mi mluví z duše: Filip Šilhan: Cesta do hor a James Hilton: Ztracený obzor. Hezké čtení.