Into the wild

29. června 2022

Už při své první výpravě na Aljašku v roce 2001 jsem věděl, že se sem budu pravidelně vracet. Země půlnočního slunce, drsné romantiky, poslední divočiny na Zemi. Letos na mořský kajak do Blackstone Bay. Starší článek ze země zlatokopů a dobrodruhů, který jsem psal již před lety, platí beze zbytku i dnes.


Na stejné vlně

27. června 2022

Poslední červnový víkend na stejné vlně se sedmnácti nadšenými a spokojenými deváťáky. Nejhezčí raftová řeka Rakouska je Isel. Teď už to ví zase o pár lidí víc... Velký dík už po několikáté patří kamarádům z Adrenaline Centre. Video je ze sobotní lehčí a nedělní sportovnější části řeky.


Silvestr v Nepálu

3. dubna 2022

V souvislosti se svou postvánoční a silvestrovskou cestou do Nepálu jsem si opsal část rozhovoru s Tomášem Hanákem, na který jsem zrovna v té době narazil. Mluví mi z duše. "…Cestuju rád sám a často nevím, kde budu spát, ale vždy to nějak dopadlo. …Samota pomůže urovnat si myšlenky, usínat a přemýšlet o tom, co člověk viděl. Intenzivní život je i o malých věcech, a já je nechci mít zprostředkované médii, filmem, chci to zažít, vidět a slyšet osobně. Chci být v tom, co reálně je, slyšet šum listí a nepouštět si k tomu do sluchátek nějaký dojemný podkres…" Tomáš Hanák


Kolikrát dolu, tolikrát nahoru

21. prosince 2021

Potápěči si přejí "Kolikrát dolu, tolikrát nahoru." V posledních divných dvou letech si ale toto heslo často říkám i tady na souši. To "nahoru" se odehrávalo například na podzim na naší cyklovyjížďce s Pavlem na Riviéře.


Hory a jezera Solné komory

21. prosince 2021

Sem směřovaly kdysi moje první cesty do hor a do přírody. Hory a jezera Solné komory. Přišlo mi tehdy, že tady začíná svět. Alpy, západ, svoboda. A vlastně to tak mám dosud.


Tady není třeba lítat do oblak,

11. prosince 2021

abys byl blízko nebi. Dolomity... Na tenhle okamžik jsem se těšil vlastně celý život. Až budu moct ukázat nejkrásnější evropské hory našemu Davidovi. A tajně si přál, aby ho ta krása okouzlila stejně jako mě tenkrát.


Vandry po ČR

11. prosince 2021

Podzimní vandr do Lužických hor. A k němu ještě na videu jarní projížďka po Berounce. Radost a pohoda. „Když zabloudíš, vzpomeň si na to, co říkávali Indiáni. Neztratil ses ty, ztratilo se tvoje týpí.“ Ernest Thompson Seton


Srpnová Paříž

10. prosince 2021

Když jsem v létě procházel pařížskými bulváry, zkoušel jsem vyjmenovávat velké Francouze, kteří mě napadali. Descartes, Moliere, Pascal, Curie, Voltaire, Diderot, Hugo, Dumas, Pasteur, Verne, Eiffel, Lautrec, Cousteau, Camus, Piaf, Mitterrand, de Gaulle, Balzac, Gauguin, Monet, Manet, Matisse, Renoir, Rimbaud, Verlaine, Lamarck, Foucalt, Rousseau, Becquerel, Gay-Lussac, Papin, Sartre, Lavoisier, Ampere, Exupéry, Apollinaire, Zola, Baudelaire, Degas, Delacroix, Bizet, Offenbach, Berlioz… Člověk to dává tak nějak po paměti, někdy i v souvislostech. A teď Češi. Já vím, jsme 6x menší země. Tak to vydělme šesti. Kolik našich myslitelů vyjmenuje průměrný cizinec nebo i Čech?

Kde se jenom stala chyba? Přemýšlel jsem o tom docela často. A bylo mi tam dobře.


Občas se musíš ztratit

8. prosince 2021

Když se horolezecká akce změní v mořsko-kajakovou, protože kamarád spolulezec si zraní pravou ruku a ty si rozdrtíš nárt padajícím kamenem… Ale i tak to bylo fajn. Čím dál víc mě v poslední době baví jezdit sám. Občas se musíš ztratit, abys zjistil, kdo tě bude hledat. Občas se musíš ztratit, abys zjistil, koho hledáš.


Když ti není, kolik ti má bejt...

24. června 2021

Narozeniny v Raftcampu Veltrusy. Normálně na web rodinné fotky nedávám. Když ale na oslavě narozenin místo foukání do svíček nafoukneš raft? Byl to nezapomenutelný a krásný den s těmi nejbližšími. Na vodě i na souši. Odpoledne i večer. Ondrovi moc děkuji za fotky i za video.


Jestli máš v těle nějakej šíp

3. prosince 2020

Šťastný... Na kole i paddleboardu na konci října u Grand Canyon du Verdon a na Riviéře. A vůbec nevadilo, že moje all inclusive byla bedna plná konzerv, ráno jsem kvůli zimě nosil ponožky v sandálech a neusínal v Hiltonu, ale v kufru svýho auta. Takhle to mám rád, takhle jsem šťastný. „Jestli máš v těle nějakej šíp, už ho nevytrhneš, musíš pryč, pryč, pryč...“


Když nemám modrou, maluju červenou

3. prosince 2020

Původně tu mělo být video a fotky z dlouho připravované Ameriky pro Outdoor team. Nakonec v srpnu beru kajak a odjíždím alespoň sám někam pryč, kam až to jde. Letos to moc daleko nešlo. Amerika to není, ale jak jednou řekl Pablo Picasso:„Když nemám modrou, maluju červenou.“ Cestovat sám je zvláštní. Těžké i krásné zároveň. Člověk je ohroženější, ale také vnímavější. Osamocenější, ale také svobodnější. Krátká videa z letošního seakayaku na Jadranu jsem spojil do jednoho celku a mám z nich stejný pocit, jaký jsem prožíval v srpnu. Nakonec skvělá akce.


Arco a Garda

2. prosince 2020

Vždycky je to s Pavlem souhra a pohoda. Stejně tomu bylo i v září v Arcu a u Gardy. A naše společná jízda rozhodně nekončí. Jen, co to zase půjde.


Vandry po ČR

1. prosince 2020

Návraty do minula. Vandry s usárnou, celtou a dávnou atmosférou táborových ohňů. Letos trochu z donucení lockdownem, taky trochu z nostalgie, ale vždycky s velkou radostí. Přesun z Údolí smrti do Údolí samoty, z rudých skal Utahu na Havranní skály, z vrcholů Himálaje na vrch Klíč, z Amazonky na Berounku nebo do Svatojánských proudů...


Řím

30. listopadu 2020

Poprvé jsem tu byl na vejšce s kamarádem Ondrou. Byl to nezapomenutelný výlet. Bydleli jsme těsně vedle Vatikánu u jeptišek a Otce Vojtěcha, objevovali Řím místo učení se na zkoušky, pili kraboně, protože nezáleželo na chuti, ale na ceně, a omlouvali se pak z ranních bohoslužeb, protože nás ráno bolela hlava. Ale hlavně jsme tehdy každý den spolu s davy dalších turistů poznávali stále nové a nové památky. Letos to bylo všechno úplně jiné. Vylidněné město uprostřed hlavní sezóny. Zvláštní. U Fontány di Trevi by pár turistů pro živější atmosféru určitě nevadilo. Zato být v Sixtinské kapli spolu s Michelangelovými freskami sám, to byl neuvěřitelný zážitek, který už člověk jen tak nezažije.


Nacházení štěstí

18. června 2020

Dlouho se mi nechtělo editovat fotky z Havaje. Věděl jsem, že hezké vzpomínky v době, kdy nejde cestovat, můžou být docela bolestné. Odvahu jsem našel až teď, kdy se aspoň Evropa trochu otevřela. Když ty fotky dneska vidím, jsou to silné vzpomínky. Asi někdy napíšu víc o tom, co přináší cestování o samotě. Jednoznačně je to jedna z nejtěžších cestovatelských disciplín. Ale ty bonusy, když se náhodou daří, za to rozhodně stojí. "Nacházení štěstí v absolutním usebrání se," jak by to popsali filosofové. ...a ta selfie, kterých tam je možná vyjímečně víc - to byla potřeba zaznamenat sebe pro sebe. Z nich je vidět to dobré i to těžké.  

CESTOVAT

ZNAMENÁ
žít

V r. 2008 začala evoluce tohoto webu. Chtěl jsem umístit pod jednu střechu všechny své dosavadní cestovatelské stopy, které volně bloudily internetem. Google jich tehdy našel přes 900. Stačilo zadat Jan Vesták. Kolik jich je dnes, netuším.

I po letech ta původní ambice trvá. Chytit tu pavučinu podstatných i nepodstatných okamžiků mých cest, plánů, textů a fotek společným vláknem zde.

Je to otisk mého života. Odpověď na základní cestovatelské otázky "Kdo jsi, kam jdeš a odkud přicházíš." Kronika, kudy vedou moje cesty. A všech kamarádů, kteří se mnou cestují, lezou, jezdí na kajaku nebo na kole. Je fajn nebýt na cestách sám. Vážím si toho.

Za poslední roky navštívilo web kolem 50 000 ojedinělých návštěvníků. Pochopil jsem, že to už nejsou stránky jen pro mě a pro mé nejbližší cestovatelské kamarády.

Vím, v době Youtuberů se statisícovou návštěvností, je pár desítek tisíc pořád jen malou kapkou v moři. Přesto se mi zatím nechce vypustit web do zalidněných vod sociálních sítí. Daleko větší dobrodružství je stavět ho tak nějak jednosměrně. Kdo chce, najde si... O to je pak každá vaše návštěva cennější.

Mám vždycky radost, když napíše někdo neznámý, že se chce setkat a poradit, protože odjíždí tam, kde to já znám o trochu líp. Je příjemné vracet, co jsem já sám kdysi bral plnými hrstmi. Je to jako když vezmete stopaře, protože i vás před pár dny někdo svezl. Aby ten poměr braní a dávání zůstal zachován.

A také vím, že osobní zkušenost, kontakty a pocity nejdou downloadovat. Ty se sdílejí live.

"Cestovat znamená žít. To ostatní je jenom čekání." To jsem nevymyslel já, i když podle toho už dlouho žiju. Tím sloganem se zase trochu vracím k těm zmíněným youtuberům. Díky za inspiraci, Kovy a Martine...

DOKUD

BUDE
s kým

Vítejte na redesignovaném webu. Snad bude stejně přehledný jako ten původní. Přibalil jsem mu na daleké internetové cesty podobu, která ho snad odliší od všech prefabrikovaných šablon. Chtěl jsem to po svém, jinak, snad webdesignérsky neotřele. Obsah, směr a důvod se ale nemění.

Kdo jsi, kam jdeš a odkud přicházíš...

Při cestování stejně jako v životě dochází k tomu, že se některé cesty potkávají, aby se za čas zase rozešly. O to víc si vážím všech, kteří byli a jsou spolu se mnou na stále stejné On the road.

Dokud bude s kým, bude vždycky i kam.

A bude trvat tento web.